Miluji lidi, respektuji jedinečnost každého člověka. Ráda a snadno navazuji kontakt s novými lidmi. Komunikace s lidmi je pro mně radost. Je mi přirozené zajímat se o druhé lidi a podporovat je. Díky tomu si snadno získávám důvěru a to nejdůležitější, co je zapotřebí pro lichotivou fotografii - uvolněného a přirozeného člověka před objektivem, takového, jaký opravdu je. Věřím, že krása a fotogenetičnost nespočívá v naplnění nějakých kritérií krásy, ale v zachycení jedinečné podstaty člověka v jeho autenticitě. Skrz fotografii pak nekomunikuje umělá maska v líbivé póze, ale skutečná, živoucí bytost, která má hloubku, přesah a vlastní životní příběh. 

V uvolněných chvílích je každý fotogenetický. Jsou to ty chvíle, kdy nás nestahuje stud, nesebedůvěra, nejistota nebo jiné nepříjemné pocity. Jsou to ty chvíle, kdy z vás tryská světlo, kdy jste skutečně sami sebou - a to je ta nejlepší chvíle pro fotografii.